Sapere aude, aneb co je to kritické myšlení?

Co vlastně je to kritické myšlení, o kterém tak často slyšíme? Různých definic jsou spousty, protože co autor, to trochu jiné chápání toho, co je kritické myšlení. Protože se nám žádná definice nezdála dosti de-finitivní, tedy přesná a vyčerpávající, vytvořili jsme si vlastní:

„Kritické myšlení je racionální myšlení vycházející z objektivního hodnocení informací, jehož cílem je vytvořit si vlastní závěr, založený na faktech a odůvodněném přesvědčení, a tento závěr dokázat diskutovat, argumentovat a využít jej ke svému rozhodování a jednání“.

Trochu složité? Tak si to pojďme rozebrat. Nejdříve ze všeho se musíme zbavit negativního vyznění českého slova „kritické“, které evokuje podezřívavý až nepřátelský přístup. Původní řecké slovo (kritikos) tento negativní význam nemá, znamená prostě posuzování, hodnocení. Hodnocení je jádrem kritického myšlení. Kritické myšlení je hodnotící myšlení, snaha vytvořit si co nejobjektivnější, nejpravdivější představu o tom, co se děje kolem nás.

Dnešní svět je složitý. Kriticky myslet proto není jednoduchý úkol. V obrovských hromadách informačního sena často hledáme drobné jehly. Tyto stohy informací obsahují nejenom pravdivé, ale i nepravdivé informace, které je často těžké rozlišit. A aby toho nebylo málo, musíme si umět poradit i s některými vlastnostmi našeho mozku, které nám naši snahu o objektivní poznání občas pořádně komplikují. Kriticky myslící člověk si musí být vědom vnějších vlivů i kognitivních omezení svého myšlení, a přitom být schopen přemýšlet a diskutovat o faktech, názorech, důkazech, hodnotách, argumentech a opodstatněných pochybnostech.

Někteří autoři ztotožňují kritické myšlení se schopností řešit problémy. Podle nás je to komplexnější schopnost, ale objektivní hodnocení je pro řešení problémů nezbytným předpokladem. Kritické myšlení nám umožňuje položit (si) správné otázky, zjistit si důvěryhodné informace, správně pochopit jejich obsah i souvislosti a také si všimnout toho, co v celkovém obrazu chybí. Učí nás objektivně tyto informace zhodnotit, rozlišit pravdivé informace od nepravdivých, nebo alespoň důvěryhodné od nedůvěryhodných a na jejich základě si vytvořit vlastní názor, který je opřený o důkaz, jenž je co nejpravdivější, nebo alespoň co nejpravděpodobnější. Kritické myšlení zahrnuje i schopnost tento názor argumentovat a diskutovat o něm. Pomáhá nám vytvořit si vlastní přesvědčení, vlastní názor na svět, konfrontovat jej s názory živých (v reálném světě, či na internetu) či dávno mrtvých (ve vlastní či obecní knihovně).

Zbývá praktická otázka: zda a jak se dá kritické myšlení naučit. Odpověď na ni není úplně jednoduchá. Někteří autoři uvádějí příklady úspěšných kurzů kritického myšlení z celého světa, jiní stále pochybují o tom, zda se kritické myšlení vůbec dá někoho naučit. Nemůžeme rezignovat na snahu naučit (se) kritickému myšlení jen proto, že se ukazuje, jak je to složité. Kritické myšlení je nezbytnou dovedností budoucnosti a je třeba se na to začít připravovat. Především se to týká současných i budoucích žáků a studentů. Zvládnou-li kritické myšlení spolu se schopností argumentace a demokratické diskuse, budou mít nejenom větší šance dosáhnout úspěchů ve studiu i v životě, ale snad budou mít také schopnost poradit si s nenávistnými konflikty na internetu a možná časem i oživit naši chřadnoucí demokracii.

Řiďme se proto větou, kterou napsal už sto let před naším letopočtem Horatius a o skoro devatenáct století později použil Immanuel Kant jako motto osvícenství: Sapere aude, nebojte se přemýšlet!