Jak mi ve Finsku spadla brada, aneb Jak se učí ve Finsku II
Asi před měsícem jsem se „vypsala“ ze svých zážitků z návštěvy 3 finských škol. Nicméně cítím, že je nutno zdůraznit ještě pár dalších věcí.
- Důvěra
Finové ve svých prezentacích zmiňovali termín Trust, neboli Důvěra. Já bych ale k tomu přidala Responsibility, tedy Zodpovědnost. Stát má důvěru v zodpovědnost škol a učitelů – neexistuje nic jako naše ČŠI, chcete-li FŠI. Jestli je škola dobrá nebo ne se pozná podle výsledků, kterých žáci dosahují.
Vyučující mají důvěru v zodpovědnost žáků a jejich rodin. Učitel učí, je na žácích, zda se výuky účastní nebo se v hodině věnují něčemu jinému. Dobrý učitel zaujme, má přirozenou autoritu a jiný ne. Ale je na žácích, jestli se dovednosti a kompetence založené na znalostech naučí ve škole či jindy. Zda je získají rychle nebo pomaleji. To samozřejmě závisí i na jejich nadání, zájmech, zázemí. Pokud ne, je jim nabídnuta pomoc, ale je na nich, zda ji využijí.
A nakonec rodiče – i oni mají důvěru ve školu, kam své dítě přihlásili. Výsledky o vzdělávání jejich potomka mohou sledovat pomocí systému podobného našim Bakalářům. Mohou také kdykoliv do školy napsat anebo dojít a s vyučujícími pohovořit.
Důvěra a vedení k zodpovědnosti je, dle mého názoru, klíčové. Uvedu příklad: pokud si student střední školy sám konfiguruje rozvrh, těžko se může zlobit, že vedení vytvořilo špatný rozvrh. Pokud student nedodržuje pravidla a o hodině např. hraje hru na mobilu, nemůže říkat, že látku nepochopil. A opravdu, neříkají to. Přiznají, že nejsou ukázkovými studenty, že udělali chybu.
Chyba
Poslední věta prvního bodu vede k bodu 2. Finové pracují s chybou. Pokud se nepovede o hodině šití nastřihnout látku správně, nic se neděje. Nastřihne se to znovu a znovu, dokud se to nepovede. Pokud žák udělá chybu v dějepise, nic se neděje, prostě si tu informaci najde znovu a projekt předělá. Pokud ten, kdo se učí na automechanika neopraví závadu napoprvé tak, aby bylo auto v pořádku, tak to prostě předělá. A všichni se můžou poučit, kudy cesta nevedla (samozřejmě, že jsou žáci a studenti, kteří musí chybu udělat vícekrát, než se poučí).
Respekt k pravidlům
Respekt k pravidlům neznamená, že je všichni dodržují, jak jsem již psala, třeba hrají na mobilu. Ale to, že je porušili si uvědomují, neházejí vinu na někoho jiného.
Respekt k pravidlům ale třeba znamená, že neničí erár – školní lavice, pohovky, kelímky na vodu při výtvarné výchově…, že se chodci drží na straně pro chodce, i když po straně určené k cyklistům nikdo nejede. A obráceně. V jídelně vrací „dochucovadla“ na poličku, aby si je mohli vzít další strávníci!
Nová generace
I ve finských školách bojují s otázkami typu „K čemu mi to bude?“ I mnohé finské děti jsou, řekněme, méně ochotné být pilnými žáky a studenty. Lákadla jako jsou sociální sítě, AI apod. jsou přeci jenom atraktivnější než třeba povinná švédština. Ale vyučující si to uvědomují a nekritizují je za to. Berou to tak, že oni musí žáky přesvědčit o důležitosti a potřebnosti jejich předmětu.
Shrnutí
Pokud se máme od Finů něco učit, je to právě ten přístup k výuce, nikoliv výuka samotná.