Konference Kurikulum 2023 – den první
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s Národním pedagogickým institutem a Domem zahraniční spolupráce uspořádalo v Praze 25. a 26. května konferenci zaměřenou na revizi RVP. Cílem konference bylo sdílení zkušeností, poznatků a tipů „jak na to“ s organizacemi ze zemí, kde revize či reforma vzdělávání už proběhla nebo probíhá. Pozvání přijali hosté, kteří se na těchto reformách v zahraničí podíleli a podílejí.
Jak už to na konci školního roku bývá, právě ve dnech, kdy se konference konala, jsem měla spoustu práce ve škole. Díky záznamu, který je k dispozici na https://velke-revize-zv.rvp.cz/blog/konference-kurikulum-2023#konf, a odkud si lze stáhnout i všechny prezentace, jsem si naštěstí mohla poslechnout všechny hosty.
Všichni shodně, byť nezávisle na sobě, zdůrazňují několik bodů:
- Revize (méně děsivé slovo než reforma) je nutná vzhledem k změnám, kterými naše společnost prochází – globalizace, klimatická změna, umělá inteligence a velmi rychlý vývoj technologií obecně. Vzdělávání musí připravit žáky na to, aby se mohli lépe vyrovnávat s rychlými změnami, aby byli schopni pracovat s novými informacemi, poznatky a orientovali se v nových životních situacích. Proto jsou důležité dovednosti a kompetence. Ovšem, aby nedošlo k nedorozumění – neznamená to, že nejsou důležité vědomosti. Nicméně ve škole není čas na všechno. Aby se mohly trénovat kompetence, musí být upraven obsah.
- Pro změnu kurikula je zásadní zapojení všech, kteří se na vzdělávání podílejí. Vědečtí pracovníci, učitelé, veřejnost, autoři učebnic, politici. Je nutný dialog, který umožní se vyjádřit všem. Všichni musí mít možnost vnést svůj pohled. Pokud bude slyšen hlas všech, budou změny mnohem snadněji akceptovat a budou ochotni k nim přistoupit.
- Důležitá je komunikace a spolupráce jak mezi jednotlivci – učiteli navzájem, učiteli s řediteli – tak mezi organizacemi. Spolupráce a komunikace upevní pocit, že „jsme všichni na jedné lodi“. Díky vzájemné kooperaci, pomáhání si a podpoře bude ve společnosti větší pocit zázemí a bezpečí, a naopak méně stresu a strachu ze změn.
- Podpora učitelů – musejí dostat časový prostor se se změnami seznámit, sžít a získat důvěru, že se dokáží naučit učit jinak. Učitelé musejí mít dostatek materiálů, které jim v implementaci změn ve výuce pomůžou – nové učebnice, a právě sdílení a spolupráce s dalšími kolegy i z jiných škol.
- Je důležité, aby upravené/nové kurikulum zdůrazňovalo procesy učení, to že si žáci a studenti osvojují návyky, kterými rozvíjejí své znalosti, dovednosti, sebe. Pokud kurikulum bude nastaveno na výsledky a zkoušky, výuka se zaměří právě na hodnocení výsledků žáků i škol a k reformě nedojde.
Zahraniční vystupující se s ostatními účastníky podělili o zkušenosti ze svých zemí. Velmi přínosné, z mého pohledu, bylo, že se nevyhýbali problémům, se kterými se jejich země potýkaly, či potýkají. Jedním z nich je čas. V Nizozemí, o kterém mluvila hned první přednášející Nienke Nieveen z Eindhoven Univesity of Technology, započali s přípravou reformy v roce 2014. A dnes, tedy o 9 let později dle jejích slov „jsou téměř v cíli“.
I Mark Priestley z University Stirling ze Skotska zdůrazňoval, že, pokud má k reformě dojít na základě spolupráce všech zúčastněných, pak je potřeba počítat s tím, že příprava reformy (či u nás raději používaného slova revize) zabere spoustu času. Mark také zmínil, s jakými problémy se reforma potýkala ve Skotsku a jak se díky spolupráci a sdílení zkušeností mohli od Skotů poučit Welšané, kteří k reformě přistoupili o něco později, ale z našeho českého pohledu už v roce 2014. Ve Skotsku reforma vedla k příliš velkému důrazu na dovednosti, který upozadil důraz na znalosti. A všichni víme, jak jsou znalosti potřebné. Dále reformu brzdilo až příliš mnoho měření a sběr dat. Školy tak výuku přizpůsobovaly, aby z daných měření vycházely úspěšně. Skotsko je tedy nyní ve fázi, kdy se snaží, tyto chyby napravit. Jak Skotsko, tak Wales mají nyní podobný koncept, kde cílem vzdělávání je etický, informovaný občan dané země, ale i celého světa. Padla i otázka, proč se Anglie vrací zpět k tradičnímu zaměření na obsah. Odpověď byla celkem jednoduchá. K návratu došlo po volbách, kdy se do vlády dostala zpět strana s konzervativními názory.
Další přednášející byla Majella Dempsey z Maynooth University v Irsku. Z její přednášky mě zaujala především část o inkluzi. Inkluze je v Irsku běžná již mnoho let a z rozpočtu pro školství na ni je alokováno 20 %. Mají proto mnoho asistentů, ale také speciálních tříd – ale jen pár zvláštních škol pro děti, jejichž vzdělávací potřeby jsou nad rámec, které je běžná škola schopna zajistit (jde především o těžší mentální handicapy). Většina dětí zůstává v kontaktu, což vede k lepšímu poznání se navzájem, a tím k eliminaci předsudků a dalších jevů, které rozdělují společnost. Majella také zdůraznila, že vzhledem k historické tradici, vzdělávání na prvním stupni je stále ještě hodně navázané na náboženskou tradici, které se společnost nechce vzdát. Až od druhého stupně (lower secondary education) se vliv náboženství tolik neprojevuje. Majella Dempsey uvedla náboženskou tradici ve škole jako příklad toho, že každá země musí při tvorbě kurikula vycházet i ze své historie, protože ta také ovlivňuje její současnost.
Poslední mluvčí z 25. května byla Stavroula Philippou, která mluvila o roli učitelů při přípravě reformy vzdělávání na Kypru. Reformu připravovali akademici, úředníci a přizvaní byli i učitelé. Nicméně přípravy se jich účastnilo jen málo, a navíc jejich hlas nebyl až tak vyslyšen. Philippou se celkem dlouho věnovala tomu, k čemu vede reforma vedená shora. Mnoho učitelů si proto reformu nevzalo za svou a v praxi se tak vlastně nic nezměnilo.
Po každém vystoupení se účastníci mohli řečníků ptát. Jednou z otázek na Stavroula Philippou bylo, jak motivovat učitele, aby se aktivně účastnili tvorby nového kurikula. Odpovědí bylo, že učitelé musí dostat prostor v rámci pracovní doby, protože i tak mají čas zaplněný jinými povinnostmi. Pokud by učitelé dostali prostor a čas, pak by se jich určitě chtělo na tvorbě reformy podílet víc.